Specializace ke škodě všech

V dnešní době je specializace vyžadovaná, nebo minimálně je mnohem více podporovaná, než být dobrý ve více rozdílných disciplínách. Co to ale znamená?

Ultimátně to znamená, že jsou lidi hloupější. Většina lidí není hloupá proto, že by neměli IQ, ale že jim „ochabl“ mozek. Repetetivní a ve výsledku nenáročný styl života je pro většinu zhoubou. Člověk by měl být schopný vědět co nejvíce a co nejhlouběji, jelikož jen tak se může vyhnout nepříjemnostem, které si zažili jiní před ním, a být obecně přínosným. To většinou specializace po pár letech už nezajišťuje. Každý člověk by měl taky plnit roli „strážce společnosti“, kde ale s jedinou specializací člověk dokáže kontrolovat jen úzký rozsah. Politika je jedna z disciplín, kterou musí ovládat každý člověk v demokracii, aby byl stát skutečně svobodný a nebyl jen výtvorem populistů, kteří z něho těží. Psychologie a právo jsou ze podobných důvodů taky neméně důležité. Učení nás totiž učí, že nikdy nevíme všechno a že je potřeba si dávat pozor. Specializace je nebezpečná, jelikož sice dáváme veškeré úsilí do "přípravy" na další velký objev, která sice může dělat nevšední, výjimečné věci, na druhou stranu je ale velmi diskutabilní, jaké takové šance jsou. Sice nám ostatní specializace mohou svoje poznatky zjednodušit, jak ale víme, že mají pravdu?

Pokud si vybudujeme silný, všeobecný přehled, můžeme spoustu šumu rovnou odignorovat a žít kvalitnější život. Navíc je známé, že spousta "odborníků" není o moc odbornější než laik s knihou, a mnoho výjimečných věcí potřebuje i notnou dávku štěstí. Např. periodická tabulka prvků vznikla ze snu. V mnoha oblastech, a i organismech, zvítězila všeobecnost nad specializací. Možnost adaptace je totiž mnohem cennější než mít perfektní znalosti, a je nakonec potřeba i ve specializovaných oborech, tak proč se jí vzdávat a volit komfort, když při troše snahy a trpělivosti můžeme dosáhnout mnohem více?